Zpovědi a odposlechy

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Antonín Přidal na záložce přiznává, že tato sbírka významně zasahuje do jeho "citové paměti". Patrně i proto je příznačný její ponor do minulosti, v níž život výrazně určoval totalitní systém. Hned v úvodní, rozsáhlé básni "Dohoda mezi džentlmeny" Přidal například reflektuje hořkou zkušenost s normalizačním vyhazovem z práce. V dalších číslech, jež jsou psány převážně jako monology, se ozývají reminiscence na padesátá léta, hlasy estébáckých vyšetřovatelů, omezených příslušníků krajského politbyra, dezinformátorů, ale i diktátorů či pseudobadatelů s titulem "inženýr lidských mršin". Přidalovy texty svým narativním způsobem působí jako publicistická sdělení či dokonce tisková prohlášení. Jsou v nich ale zakódovány někdy směšné, jindy zase tragické příběhy, nabývající mnohdy rozměr černé grotesky. Důležitou složkou autorových básní je i meditativní poloha, na jedné straně zdůrazňující snahu o obnovení etických a morálních principů, na druhé ale i nostalgický smutek, kdy se vracejí "slova ze ztracené modlitby" a člověk se intenzivně ptá nejen po smyslu existence, ale uvažuje i nad tím, zda vůbec bude po svém odchodu někomu chybět.