Žebro Adamovo

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Hluboce osobní a lidská zpověď člověka, vzpomínajícího na svůj osudový vztah, je zároveň i posmutnělou úvahou nad unikajícím životem, nad zjištěním, že bytí není zcela dokonalé a nikdy nemůže beze zbytku obsáhnout v jednotlivém osudu to, čeho jsme si přáli dosáhnout a po čem jsme toužili. Básník především s nevšedním porozuměním oslovuje v tomto souboru ženu, kterou spatřuje nejen jako „biblickou“ část mužského těla, ale i jako symbol vášně a citových vzplanutí. Do jeho slov ale promlouvají i témata ticha, prázdnoty, samoty i umírání – a i když je láska zde motivem nejsilnějším, přesto přes ni občas zavane i stín stesku, hořkosti i elegických záchvěvů: "Když očima už jenom mýma / zříš pod svým víčkem přivřeným, / že každá z řas tvých navždy stíná / mou hlavu k tvé – jsem slepý již."