Zádušní básně za Pavla Buksu

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

"Zádušní básně za Pavla Buksu", napsané v Mnichově přibližně v polovině osmdesátých let minulého století, jsou vlastně pozdním debutem vynikající české básnířky, ve kterém reaguje na sebevraždu svého muže. Autorka vzpomíná na jejich společné šestnáctileté soužití, odehrávající se vlastně "ve třech pokojích" a vede se svým manželem neustálý dialog. Její poezie je plná hořkosti a stesku, bolestných vzpomínek a pocitů samoty, v nichž "v kuchyni u okna / na židli / sedává prázdno se svislými rameny / a pije a civí." Básně, z nichž vyzařuje především žal a hluboký smutek nad jedním lidským osudem, však v sobě přece jen nesou náznak víry a naděje. Je zřetelný především ve chvílích, kdy autorka zdůrazňuje určitou nostalgii spojenou s autentickou sílou milostného prožitku. V okamžicích, kdy básnířka bytostně cítí, že se do ní "lehounce prosvítila / zdálky ke mně tma," zároveň dospěje k poznání, v němž "protáhla se pohnula / láska / schoulená jako dítě v břiše." Celá skladba Violy Fischerové, zkomponovaná v uzavřeném, sevřeném tvaru, působí i jako osobitá filozofická výpověď, zamýšlející se nad samotným faktem lidské existence.