Vyšehrad

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Veršovaná epika se stala nepochybně jednou z dominantních poloh Julia Zeyera, o čemž svědčí i jeho cyklus básní "Vyšehrad" z roku 1880. Autor se zde pokusil představit velikost českého národa na jeho minulosti a pro náměty sáhl dokonce až do dávných legend. Využil zde především své záliby v pověstech a v kronikách, takže se mu podařilo vytvořit vlastní mytologickou interpretaci, kterou dovedl až ke konci dívčí války, od níž se začala datovat nadvláda mužů. Zeyer se také symbolicky rozloučil s pohanskou epochou, a to na postavě pěvce Lumíra, který odchází z přemyslovského hradu "lesům vstříc" a pomyslně tak uzavírá jednu dobovou kapitolu. Básnická skladba "Troje paměti Víta Choráze" (1899) je oproti předcházejícímu souboru Zeyerovým pokusem zobrazit svůj zápas o překonání těžké životní krize a deprese. Autor postupně dochází k názoru, že vybojovat vítězné střetnutí v tomto souboji lze pouze tehdy, pokud člověk nalezne novou víru a poslání: obojí spatřuje v rozhodnutí odejít do komunity prostých lidí a společně s nimi následovat Boha.