Výjevy

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Převážně v pevně vázané řeči, podepřené snahou o cizelérský jazykový výkon, předkládá Ondřej Hanus ve čtyřiceti číslech své básnické výjevy. Verše jsou jakousi jemně regulovanou řekou, jejíž tok Hanus bedlivě pozoruje z obou břehů, které se zároveň stávají i označením pro dva oddíly této sbírky. Často má autorova poezie temnou barvu, často je v ní přítomen motiv konečnosti, často je "všude tolik hnisu", nicméně toto negativní nazírání na svět kolem nás je interpretováno až ortenovsky přesně zacílenou obavou, bolestí a úzkostí. Po formální stránce pak Hanus dokazuje svou virtuozitu i zálibu v žánrech, které mají pevnou strukturální podobu. Jistě není náhodné, že se Hanus intenzivně věnuje dějinám českého sonetu a zdá se, že právě tento útvar je a v budoucnosti i zůstane jedním ze základních stavebních kamenů jeho tvorby.