Všední dno

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

V úvodních veších sbírky Františka Formánka zaznívají splín a beznaděj, které jsou posilovány notnými dávkami alkoholu. Je tu připomenutí lásky, z níž ovšem zbyla už jen hořká pachuť rozchodu, záchvěv, v němž je konstatováno, že "ještě můžeme začít znova", jenž se ovšem mění v chmutnou reaůitu, v níž už každý jde jinam. Ve Formánkově poezii dominují motivy šedivých a pustých rán, unikajících citů, zbytečnosti, marnosti a vyprázdněnosti života, jež se většinou odehrávají v "hnijícím městě", zachváceném "konfekční chorobou" a rezignujícími či apatickými postavami.