Vránám krákáš do sna

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

„Hledám na trámu hák, / kam bych pověsil / obnošenou kravatu / své vlastní existence", tvrdí básník Roman Musil v jedné básni. Jeho bytí se ovšem nezdá vůbec opotřebované, naopak, žádá si dalšího spojení, jak podotýká v dalším verši. Toto propojení ovšem souvisí s hlubokým ponorem do světa, v němž je nutno žít, rozmlouvat a uvažovat o rozměrech lidského jsoucna, o tom, v co věřit a co naopak co nejrozhodněji odsoudit. Je poezie, pokoušející se jít na samotnou dřeň vnitřních myšlenkových procesů, poezie, která znepokojujícím tónem nejenom „vránám kráká do sna".