Vlčí slina

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Celou skladbu lze chápat jako podobenství o počátku i konci lidské existence. Snad v každé ze tří částí vystupuje smrt, která je v autorčině podání zosobněním krutosti, zmaru a zániku. Ponurou atmosféru navozuje Antošová hned v prvním oddílu, kde v jakémsi zásvětí, pojmenovaném "sarkoles" a obohaceném negativními, téměř mytologickými prvky, žije "sarkomuž" a "sarkožena". Není přesně definováno, zda dítě, vstupující na scénu v druhém dějství bylo počato z jejich vztahu, každopádně to pro celkové vyznění poémy není podstatné. Mnohem důležitější je zde role sedmi sudiček, které tohoto človíčka nejenže neochrání na jeho budoucí pouti životem, avšak samy navíc drastickými způsoby bídně zahynou. V samotném závěru se sice autorka pokouší vzkřísit vztah mezi mužem a ženou, činí tak ovšem stylem a jazykem, které vedou k absolutní citové devalvaci a k rozkladu lidského nitra a duše.