Vilémova žena

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

V zimě roku 1694 vážně nemocná dvaatřicetiletá Marie, uvědomující si blízkost smrti, vzpomíná na rozhodující chvíle svého života i na lidi, kteří ji nejvíce ovlivnili. Prvorozená dcera vévody z Yorku a neteř anglického krále Karla II. vyrůstala v lásce a bezpečí. Její šťastné a bezstarostné dětství ukončilo úmrtí matky. V devíti letech musela na příkaz krále, který nemá dědice, opustit i s mladší sestrou Annou York a přestěhovat se do paláce v Richmondu, kde byly vychovávány a vzdělávány jako protestantky na rozdíl od jejich otce, který se netajil svou katolickou vírou. V roce 1677 donutil Karel II., usilující upevnit svazek Anglie a Nizozemska, patnáctiletou Marii, aby uzavřela sňatek s Vilémem, protestantským princem Oranžským, toužícím po anglickém trůnu. Manželství s chladným, upjatým a o dvanáct let starším mužem, který ji podváděl s jednou z jejích dvorních dam, pro ni znamenalo převážně jen bolest a ponížení. Přesto v období povstání v Anglii, kdy musela volit mezi dvěma nejdůležitějšími muži svého života, se odvrátila od milovaného otce, katolického krále Jakuba II., a postavila se na stranu manžela.