Větrník

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Text Karla Matěje Čapka-Choda lze nepochybně označit jako "román o románu", v němž místo naturalismu, za jehož představitele je autor považován, zaznívají tentokrát častěji prvky, naznačující spíše směřování k budoucímu postmodernímu vývoji. V sedmi kapitolách, jež jsou koncipovány jako dopisy anonymní "milostivé paní", se nejdříve jako nosné téma objevuje Čapkovo hledání námětu pro jeho novou prózu a poté i tvůrčí problémy a pochybnosti, jak má nalezenou látku zvládnout, jak jí vdechnout podmanivý obsah a styl. Prvotní Čapkova inspirace je spjata s motivem zchátralého větrného mlýna, jehož obrysy autor zahlédne na výletu vlakem, který podnikne se svou manželkou. Tato stavba je pak pro Čapka základním prostředkem, jenž mu umožňuje spřádat nejrůznější dějové možnosti, jež neustále mění a navíc je zalidňuje galerií panoptikálních postav a figurek. Čapkova próza je zajímavá také tím, že se v ní autor zároveň pokouší i o poměrně ostrou i satirickou polemiku s velikány tehejší literární kritiky, mezi něž patří třeba F. X. Šalda nebo Jindřich Vodák.