Vertikální spílání

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Křesadlova skladba, o které autor v prologu prohlašuje, že právě jí "začíná sbírku současného básnictví", je zároveň ostrou i alegorickou satirou o totalitním režimu, jenž člověku nedá dýchat a omezuje ho z nejrůznějších důvodů. "Drátuje" ho jenom za to, "že něco píše – jen tak do šuplete". Je v tom něco zvráceného, je to skutečnost, která "jakoby patřila na jinou planetu". I proto ji autor připomíná, i proto ho děsí představy o rusko-sovětských opilých oficírech, kteří kdesi v haličské vesnici nakopnou psa v zablácených holínkách. "Ten pes je moje duše, odevšad vyhoštěná", tvrdí básník. Právem spílá světu, jehož krutosti nechce nikdo uvěřit. A i když vidí ve svobodném světě nepravosti a křivdy, přesto konstatuje:"... ale ta strašná přestrašlivá věc: / že je to tady ještě pořád stokrát a tisíckrát lepší / nežli v tom asijatském protektorátu tam doma!"