Tráva se raduje

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Při vytváření osobité poetiky se Oldřich Mikulášek již ve čtyřicátých letech uchyloval k pojmům a slovním vyjádřením, která se poději stala pro jeho tvorbu naprosto klíčovými. Tak je tomu i s pojmenováním, vystihujícím vegetaci, která v podobě zeleného koberce pokrývá zemský povrch. TRÁVA se objevuje v Mikuláškových verších mnohokrát, stává se pro něho symbolickým názvoslovím přípomínajícím vzdor, odvahu i samotnou lidskou existenci. Básník v ní spatřuje nezlomnou houževnatost i vitalitu, které jí propůjčují sílu nenechat se definitivně zničit, ale po přírodních i jiných pohromách znovu povstat k životu, znovu se zazelenat a projevit tak nezdolnou vůli k bytí. Tyto vlastnosti ovšem autor chápe i tak, že jsou vlastní jednání člověka, proto je promítá do svých básnických obrazů, hledá v nich spojitosti a zároveň skrze ně i obnažuje konfliktní děje, plné vnitřního napětí.