Tolik krajin

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Soubor veršů, dedikovaný Egonu Hostovskému, se stal jedinou sbírkou, která vyšla během krátkého autorova života (1936). Jemná, melancholická i meditativní je poezie Hanuše Bonna v sobě nese okouzlení z obyčejných věcí a předmětů, ale i obavy, nejistoty a úzkost z věcí příštích. Ve dvou oddílech (Noční putování a Cizinec) básník především zachycuje dobové okamžiky, chvíle, které přinášejí neklid i strach z budoucího vývoje, v němž autor - například hned v úvodní básni - tuší a předpovídá temnotu příštích let: "Ohnivé kříže na nebi / dni slanou trýzní rozleptané / - A nikdo nikdo nepoví / kam jdem a co se stane". Podobně jako Jiří Orten, i Hanuš Bonn byl tvůrcem, jenž celou svou bytostí vnímal svět kolem sebe a hledal v něm místo pro život i pro lásku. Nebylo mu však dopřáno, stejně jako Jiřímu Ortenovi, aby se tato se prostá touha naplnila.