Teorie modernizace

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Interpretace pojmu modernizace je nejednotná a nepřesná. Různí badatelé v oborech společenských věd se zabývali procesem modernizace, jehož první vlna započala již po druhé světové válce a vyvrcholila v 50. a 60. letech 20. století. Modernizační úsilí, spjaté s industrializací, organizovanou modernitou a vytvořením silného sociálního státu, však nepřineslo tolik očekávané výsledky. A tak druhá vlna modernizace, probíhající od 80. let 20. století až dodnes, směřuje zcela opačně, ač cíl - ekonomický růst, svoboda, blahobyt - zůstává stejný. Hlavní nástroje představuje deregulace, privatizace, liberalizace; pozornost se soustřeďuje především na země Východu a jejich transformaci podle západního modelu. Přesto badatelé stále více upozorňují na negativa modernizace, zasahující sociálno a vztahy nejrůznějších oblastí života. Mluví se o alarmujících dopadech modernizace a s ní související globalizace, kolonizaci veřejného sektoru soukromými zájmy (prosazování tržních mechanismů i mimo ekonomickou sféru), postmoderním feudalismu (návrat ke starým, již překonaným vzorcům chování, jako je např. klientelismus, bezmezná loajalita hraničící s poddanstvím v zaměstnání atd.). Moravský sociolog Keller kriticky zhodnocuje modernizační procesy, opírá se o úvahy a práce mnoha světových badatelů, snaží se poukázat na rizika a možné scénáře vyústění modernizačního úsilí.