Strana

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Při četbě poezie Martina Pocha se ustavičně vnucuje otázka, zda může být dětství a dospívání opravdu věkem štěstí a bezstarostnosti. Celým souborem se táhnou důkazy o tom, že jde jen o pouhý kalkul, o vykonstruovanou a v podstatě i ustrnulou představu, která je zcela vzdálena prožité zkušenosti. V autorově sešitu z dětských let defilují školní předměty ve tvaru upachtěných dogmat, z nichž se rekrutují šablonovité písemky, při kterých "propisky vržou jak protézy na kladině". Znepokojivá sbírka zcela vyvrací klasické tvrzení, že škola představuje základ života. Naopak je kronikou o období, z něhož namísto tužeb a přání může vyrůst jen hořká vzpomínka na "osmnáct let v kraťasech, život pod dekou, pod zapařenou těžkou duchnou".