Stejně blízko i daleko

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Básníka Rostislava Valuška lze především charakterizovat jako tvůrce, který se zcela otevřeně hlásí ke spirituálnímu proudu české poezie. I proto si jeho verše si často vybírají náměty v biblických příbězích či v antickém umění. Do těchto symbolů však proniká i svět, s nímž se autor denně setkává při výkonu své teologické profese. Valušek si je proto vědom výrazů, s nimiž pracuje a které přinášejí humanitní poselství o síle víry a naděje, o otevřeném srdci a naslouchajícím nitru člověka. Zdůraznění těchto pojmů je pak autorem podáno v mírně archaickém jazyku, jehož přičiněním motivy vzájemné lásky a radosti dostávají mnohem pevnější obrysy. V básních z posledních období, tedy i v těch, které autor nezařadil do žádné z dosud publikovaných sbírek, ale v tomto souboru je představuje poprvé, pak dochází k určité tématické změně a náplně Valuškovy poetiky, a to hlavně proto, že do ní stále intenzivněji zasahují a promlouvají existenciální obavy a úzkosti.