Spodní zrcadla

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Ke zdrojům Žákových kompozic nepochybně patří záliba ve východní mystice či v tibetském buddhismu. Tato tématika se pak prolíná na jedné straně s bizarními výrazy či v určitém surrealistickém podobenství, na druhé však reflektuje i běžné lyrické žánry v intimním a přírodním koloritu. Právě v těchto rovinách, jimž není cizí ani erotické zabarvení nebo detailní záběr krajiny, se Žák pokouší "otesat" báseň do miniaturního tvaru, který pak nejvíce připomíná tvarem i délkou japonské haiku. Autor také dokáže s nadsázkou využít zdánlivě nelogická spojení ("Je třeba věřit na lásku a zavináče"), jejichž základem se stává kontrast či ostrý protiklad. Jeho jazykový projev je navíc umocněn i smyslem pro originální metaforiku, v níž dokáže nalézt zcela původní a neobvyklá přirovnání, jako třeba "Dívám se smutku do břicha", "Máš v očích sýkorky" atd.