Sociální systémy

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Systémová teorie zosobňuje souhrnný pojem pro velmi rozdílné významy i velmi rozdílné analytické úrovně - dochází k hlubokým změnám. O systému lze obecně hovořit, pokud máme před sebou znaky, jejichž absence by zpochybnila charakter předmětu jako systému. Změna paradigmatu v obecné systémové teorii otevírá nové šance i pro teorie sociálních systémů. Sociologie musí vytvořit hlubší teorii sebereferenčních systémů, která v sobě zahrnuje teorii systém/prostředí, na základě diference identity a diference, takto vznikne nové paradigma. Změna paradigmatu vyvolá pozoruhodná přeskupení od zájmů o design a kontrolu po zájmy o autonomii a senzibilitu prostředí, od plánování k evoluci, od strukturální stability k dynamické stabilitě. Systémy se stávají sebereferenčními systémy! Na tomto základě lze sociální systémy chápat coby systémy, jež všechno, co používají jako jednotku, konstituují teprve ony samy. Toto ideové východisko by se mělo stát základem nových tradic v rámci sociologie.