Slova, která změnila svět

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Od chvíle, kdy se člověk naučil mluvit a zvláště poté, co vynalezl písmo, mají jazyk i pero mnohdy sílu meče. Slova moudrých lidí mají schopnost inspirovat, ukazovat cestu, poskytovat útěchu a povzbuzení či ztělesnit přání a touhy mnoha lidí. Mohou přinášet morální zásady a inspiraci pro dobrý život, vyjádřit odhodlanou vůli toho, kdo je pronáší, povzbudit ke statečnému boji za vznešené ideály, vést k lepšímu životu ve vzájemné toleranci a úctě, ale nemusí vždy vést k prosazování dobra, nýbrž i k šíření zla. Můžeme z nich vyčíst atmosféru doby, povahové rysy autora i očekávání jeho posluchačstva. První významné a zaznamenané projevy jsou spojeny s biblickým obdobím. Čtenář má možnost přenést se na Sinaj, kde Mojžíš předložil Židům desatero božích přikázání nebo prožít atmosféru Ježíšova slavného Kázání na hoře. Spolu s Karlem II. a Oliverem Cromwellem opět prožije emotivní období anglické revoluce či období velkolepého budování nového amerického národa, které nám zprostředkují George Washington a Thomas Jefferson. Spolu s Abrahamem Lincolnem, Martinem Lutherem Kingem, Nelsonem Mandelou si opět připomeneme nezbytnost rasové tolerance, skutečnost, že všichni lidé se rodí sobě rovni bez ohledu na barvu pleti, pohlaví či náboženského vyznání. S tím úzce souvisí přesvědčení, že největší lidskou touhou je touha po svobodě (Jan Pavel II., Nelson Mandela, Václav Havel) a odhodlání nežít v porobě (Winston Churchill, Charles de Gaulle). V protikladu k těmto ideám však stojí zrůdnost Vladimíra Iljiče Lenina, Adolfa Hitlera a Josefa Stalina, kterou vyjádřili nejen slovem, ale bohužel i skutky. Jedním z nejzásadnějších, nejemotivnějších a nejinspirativnějších projevů pronesl v roce 1999 Elie Wiesel, jenž veřejně pranýřoval lidskou lhostejnost jako prapůvod veškerého zla. Nakladatelská anotace.