Rytmy a gravitace

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby? Anebo naopak právě tato specifičnost jeho uznání odkládá, pozdržuje, což v důsledku určuje, zda se dílo stane kanonickým, či antikanonickým? V první části nabízí autor několik studií, jež se pokoušejí postihnout obecné prvky stylu, jako jsou rytmus, rozpornost nebo „rozepře“, figurace, slovník atd. Využívá metodologických opor z oblasti teorie řečových aktů a analytické filosofie (J. Searle či D. Davidson), neopragmatismu (R. Rorty) nebo francouzského poststrukturalismu (J.F Lyotard). Ve druhé části pak zkoumá poetiky autorů, a to jak těch, jejichž díla se stala kanonickými (J. Hašek či M. Kundera), i těch, kteří dlouhodobě zůstávali mimo širší pozornost (L. Klíma, J. Durych či K. Schulz). Nakladatelská anotace. Kráceno.