Ruleta

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Ve svých devatenácti letech napsal autor příběh, v němž se pokusil zachytit nejen atmosféru doby uprostřed poloviny dvacátého století v pražském prostředí, ale především popsat, byť i s určitou nadsázkou a licencí, způsob života svých intelektuálních přátel a vrstevníků. Dvorský označuje postavy své prózy pojmem "spálená mládež" a snad tak chtěl nálezt synonymum pro skupinu lidí, které měla své ideály a ambice, ale nedokázala je uskutečnit. A tak z beznaděje, z pocitů určité apatie a netečnosti hraje prapodivnou ruletu, v níž jednotliví hráči polykají "bílé perličky", jež je přenášeji do jak do říše podivuhodných snů a pocitů, tak i blíž ke smrti. Novelu lze rovněž chápat i jako alegorii na tehdejší klima, v němž kulturní vyžití představovala ponejvíce nudná a únavná zábava, jejíž stereotypní produkce nemohla vnímavou část společnosti, prahnoucí po dokonalém a vytříbeném uměleckém zážitku, uspokojit.