Rouška Veroničina
Vydání: Fori Prague 2009 | Jazyk: čeština a slovinština | Signatura: AZ 1102
Mozaika intimní a přírodní lyriky věnovaná plačící ženě, kterou může být básníkova matka nebo země (prožil občanskou válku v Jugoslávii v 90. letech 20. stol. v Sarajevu). Svůj druhý domov a inspiraci pro svou tvorbu nalezl v Slovinském Krasu.
Podrobnosti tohoto vydání
Obsah
Slovinský originál s paralelním básnickým překladem do češtiny.
| Popis | |
|---|---|
| Čtenářská kategorie | kniha |
| Záhlaví | OSTI, Josip |
| Název | Rouška Veroničina |
| Podnázev | (ani hymny, ani elegie z Tomaje) = Veronikin prt |
| Autor | Josip Osti ; [fot. Pavel Mžourek] ; [překl. Hana Mžourková] |
| Překladatel | Mžourková, Hana |
| Vydání | |
| Měřítko | |
| Místo vydání | Praha |
| Země vydání | Česko |
| Nakladatel | Fori Prague |
| Rok vydání | 2009 |
| Rozsah | 193 s. |
| Durata | |
| Vybavení | |
| Rozměry | 21 cm |
| Počet stran | 193 |
| Doprovodný materiál | |
| Poznámka | |
| ISBN | 978-80-254-6554-7 |
| Cena | 150 |
| Obsahová char. "OCH" | J9b |
| Obsah OCHu | Poezie v jiných jazycích. |
| Název dílčí části | Jsem, jaký jsem --; Ohlédni se k domovu, anděli --; Pořád ještě nosím v kapse klíč od někdejšího domova --; Často jsem ztracený v temném lese jazyka --; Držíme se za ruce od té doby, co jsme se poznali --; Po válce stavíme dům --; Kotva mé malé lodi --; Slunce je hostie mého prvního i posledního přijímání --; Slunce hřeje všude a na všechny stejně --; Každý den se ptám --; Slunce nad Tomajem --; Toho dne slunce všechno pozlatilo --; Neviděl jsem loubí před sousedovým domem --; Po vášnivých objetích jsme se ztratili --; Jsi kapkou rosy --; Naše zahrada lásky, láska, je slovník a mluvnice mého básnického jazyka --; Naše zahrada v Tomaji je zahradou lásky a rozkoše --; Jak jsem si dávno přál --; Bezejmenný strom v zahradě --; Vzpomínám na výuku v přírodě --; Často jsem zase dítětem --; Vše ve mně i kolem mne je magické a mystické --; Láska vzkřísila zmrzlou olivu k životu --; Marně zavírám oči a odvracím hlavu --; Zrezivělým bajonetem z první světové války --; Najednou se vše uklidní a ztichne --; Často jsme chyceni v pavučině mlčení --; Vždy, když začnu psát básně, kocour si sedne na můj klín --; Byl to sen noci svatojánské --; Po jarním dešti --; Kafka psal dopis i mému otci --; Pospěš si, lásko, do zahrady --; Ze zahrady vejdu do domu --; Danilo Kiš v bordelu múz --; Zas kvetou kosatce na básníkově hrobě --; Byli jsme i u Hegelova hrobu --; Naše ranní a večerní stíny --; Touze se učme od krápníků v jeskyních --; Od tebe jsem se, drahý Borgesi, hodně naučil --; Nevím, kdy oslepnu --; Když přijde přítel na návštěvu --; Na nebi se třpytí hvězdy jako kapky potu na tvé tváři, Louisi Armstrongu --; Všechny básně ještě nejsou napsané, drahý Róžewiczi --; Když čtu básně --; Vlaštovky na telegrafních drátech --; Šel jsem sám temným lesem --; Stoupal jsem a sestupoval schodištěm tvých veršů, milenče smrti, Frederiku García Lorco --; Zas přišel podzim --; Noc, tma --; V noci jsou všechny květy černé --; Najednou se zatřpytí uprostřed zahrady --; Kdykoli se setkáme, dlouho se na sebe díváme --; Matka Bóra a její dcery --; Láska ze mě udělala básníka --; Krásnější než nejkrásnější básně --; Když se mnou nejsi v Tomaji --; Kdysi v mládí jsem psal básně --; Všechny květiny, které sázíme --; Nejčastěji si povídám s mrtvými --; Když jsem v zahradě vytrhával plevel, myslel jsem na tebe, Nelly Sachsová --; Rukama, které voní smrtí, jsem položil hlavu na tvůj klín --; K večeru je všechno plné světla --; Občas vidím krajinu Krasu očima van Gogha --; Občas se mi zdá, že v životě nic nemá smysl --; Celý život se loučím se životem --; Často se mne ptáš --; Netoužím po snítkách vavřínu, uvitých ve věnec vítězství |
Lístek
| MARC |
|---|