Rekatolizace na Novém Městě pražském v době pobělohorské

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Cílem práce bylo jednak zachytit postup světské i církevní rekatolizační politiky ve vztahu k jednomu z měst pražských, jednak posoudit odezvu této politiky v každodenním životě novoměstské společnosti 17. století, a to jak ve sféře veřejného, tak soukromého života měšťanů. Na základě studia pramenů normativní povahy, vymezujících prosazování rekatolizační strategie, světských i církevních soudních pramenů, dokumentujících vyhrocené reakce městského prostředí, i testamentů a pozůstalostních inventářů, umožňujících sledovat reakci městské populace všech vrstev na uvedené rekatolizační postupy, autorka ukazuje, že katolická víra se sice stala v různých formách součástí každodenního života Nového Města pražského, ale její přijetí ze strany jednotlivých obyvatel bylo navzdory sjednocujícím snahám světské i církevní moci do značné míry formální. Konfesionalizační postupy na Novém Městě nedokázaly úspěšně překračovat hranici privátního světa měšťanské společnosti, a z tohoto důvodu byl také vliv rekatolizační politiky na formování lidové zbožnosti omezený. Uměla ovlivňovat a utvářet její vnější, formální a veřejné projevy, ale její složku vnitřní, spojenou s utvářením náboženského vědomí i povědomí věřících, zasahovala jen omezeně.