Půlnoční zrcadla

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Anna Achmatovová se do dějin nejen ruské, ale i světové poezie zapsala především křehkými milostnými a intimními reflexemi. Dokázala ale také napsat verše se silným vlasteneckým prožitkem, které ovšem ke konci jejího života zcela měnily svůj tón a třebaže opatrně, přesto se zřetelným akcentem se kriticky vyjadřovaly ke stalinistickému režimu. Svět dostával barvu nehybné šedi a hradba mraků jakoby zvěstovala příchod konce: "Zas podzim jako hordy Tamerlána / valí se němým starým Arbatem / a za nádražím v mraky zachumlána / prokřehlá cesta leží pod blátem. / Konec je blízký. Ztichá vášeň lichá. / Svět znehybněl jak v rakvi nebožtík. / Biblickým stářím odevšad to dýchá / a v šeru hořkne getsemanský vzlyk."