Poněkud ponurá poezie

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Pavel Oškrkaný pojímá tyto verše především jako variace či drobné literární etudy, v nichž může zdůraznit smysl pro pravidelnou rýmovou stopu. S poněkud hořkým, mnohdy až šibeničním humorem pak autor mapuje zákoutí své duše, z níž se vynořují třeba podzimní elegické žalmy, podané většinou (jako ostatně všechny básně) ve stručném melodickém tvaru. V autorově poezii pak vyniká smysl pro ztvárnění nostalgického stesku či lítosti nad tím, jak život nezadržitelně ubíhá, jak je "nijaký / ničí / žádný" a jak v něm často a s truchlivou nadějí čekáme na autobusy, "které stejně nejedou".