Poetika

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

První filozofické dílo, v němž se básnické umění stalo předmětem teoretické reflexe. Aristotelés se v Poetice zabývá především problematikou tragedie a epiky, dále i jinými druhy básnické tvorby a povahou umění vůbec. Výklad je založen na pojetí umění jako tvořivého zobrazení skutečnosti, které obohacuje lidské poznání, uspokojuje touhu po kráse. Básník, tvůrce, zobrazuje věci takové, jaké skutečně byly nebo jsou, anebo takové, jak si je lidé představují, nebo jakými se zdají, anebo jaké by měly být. Pojednání o tragedii, chápané jakožto vyšší žánr (v antických hrách jí byly věnovány tři dny, kdežto komedii jeden den). Především však, toto teoretické dílo stanovuje trojí jednotu dramatu (času, místa, dějové linie). Uvedené pravidlo bylo po věky respektováno. Trojjedinost porušili až představitelé renesančního dramatu a opět se k ní vrátila klasicistní dramatika. Překlad dochovaného znění Poetiky je doplněn překladem anonymního pojednání O komedii, které se pokládá za pravděpodobné svědectví nedochované II. knihy Aristotelova díla (a která je dodnes předmětem historických sporů).