Past na Brigitu

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Brigita nemá obrysy konkrétní postavy, přesto se však zdá, že v její přízračné postavě se spojuje esence ženství se všemi představami o bytosti, která má schopnost učinit muže (v tomto případě samotného básníka) buď neskonale šťastným nebo naopak vrchovatě nespokojeným či zahořklým. Ve všech třech oddílech, které se vyznačují formální a obsahovou vyrovnaností a tvoří tak vlastně souvislou skladbu, je Brigitě svěřena rozhodující role nejen jako inspirátorce, ale i jako hybatelce dějů a obrazů, jako symbolu touhy a vášně, jako sladké múze či naopak nositelce prokletí. Vztah mezi básníkem a Brigitou bere na sebe v Řehákově interpretaci nejrozmanitější podobu, může být panovačný a něžný, vzteklý i kajícný, zakalený i průzračně čistý. Může se objevovat v útržcích vzpomínek, které bolí a pálí, nesou v sobě smutek nebo se naopak stávají i zdrojem katarze a usměvů, jež však přece jen působí poněkud skepticky. A může zůstat i nenaplněný nebo být i náhle ukončený: tehdy se pražské kulisy, v nichž se Řehákova koláž odehrává, promění v "mrtvou osnovu", v "přízraky prázdných a opuštěných rohů", v neklid přinášející poznání, že "svět se stával bezpředmětným".