Partitura

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Básnické skladby, které Lukáš Vavrečka rozpoutal ve vypjatém rytmu, se snahou o intenzivní vnitřní napětí, jsou neúnavnými, ale drásavými rozhovory o podobách lásky, vztahových honotách, o potřebě komunikace nebo naopak o její absenci. V prudkém sledu a v epizodických náznacích se střídají pocity lidí, kteří se někdy cítí být spolu, jindy ovšem jsou zcela rozděleni a každý z nich je sám. Nikoli náhodně, naopak zcela přesně v intencích titulu, se ve Vavrečkově básnickém pásmu objevuje i samotná partitura, jež svěřuje jednotlivým pstavám vlastní osnovu a jejich hlasy tak dostávají pronikavé, vzrušené či náhle střídmé zabarvení. Vzhledem k tomuto netradičnímu a zcela originálnímu pojetí lze proto tento Vavrečkův soubor zařadit k textům, které rozšiřují možnosti současné české postmoderní a experimentální tvorby.