Opovážení

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Je příliš opovážlivé ptát se v pozdním věku, zda jsem skutečně ještě tím samým člověkem, jímž jsem kdysi býval? Zda kolem mne pouze mechanicky neprochází čas, zda se už definitivně "zadrhl se děj" života a pokud přijde bouře, bude už jenom bez blesků a hromobití? V autorově poezii se projevují nejen tyto otázky, ale i útržky dramatického lidského osudu, protkaného slastmi a krutostmi, uspokojením i hlubokým rozčarováním. Matně se tu zaleskne i lítost nad světem dětství a dospívání, který už zmizel, pouze v paměti se odráží "ten dávno rozmalovaný obraz". Ale i nad touto melancholií nebo nad konstatováním, že "všechny kytky jednou zvadnou", se přece jen objevuje odhodlání a předsevzetí, že člověk má stále proč žít, že je mu umožněno mírnit svou tíseň a "dopřáno dobrat se vlastního slova".