Oheň, jímž hořím
Vydání: Mladá fronta 1999 | Jazyk: čeština | Signatura: B 18766
Svazek obsahuje výbor z básnického díla všestranného umělce a vrcholného představitele italské renesance.
Podrobnosti tohoto vydání
Obsah
Básně jsou zároveň jakýmsi duchovním deníkem a mají vždy příležitostný charakter. Rodily se jako odraz umělcových vášnivých vztahů, jako meditace nad vlastní tvorbou či jako odlesk složitě strukturované lidské duše upínající se k umění jako k nejvyšší hodnotě. Kniha je doplněna obsáhlou předmluvou a podrobnou chronologií Michelangelova života a díla.
| Popis | |
|---|---|
| Čtenářská kategorie | kniha |
| Záhlaví | MICHELANGELO Buonarroti |
| Název | Oheň, jímž hořím |
| Autor | Michelangelo Buonarroti ; [...vybr. a přel., úv.esej naps. a životop. přehled sest. Jan Vladislav] |
| Překladatel | Vladislav, Jan |
| Vydání | Tohoto soub. vyd. 1 |
| Měřítko | |
| Místo vydání | Praha |
| Země vydání | Česko |
| Nakladatel | Mladá fronta |
| Rok vydání | 1999 |
| Rozsah | 175 s. |
| Durata | |
| Vybavení | fot. |
| Rozměry | 20 cm |
| Počet stran | 175 |
| Doprovodný materiál | |
| Název edice | Klub přátel poezie. Základní řada |
| Poznámka | |
| ISBN | 80-204-0778-2 |
| Cena | 219 |
| Obsahová char. "OCH" | B2 |
| Obsah OCHu | Poezie v češtině pro dospělé, mládež a starší děti. |
| Název dílčí části | Stačí jen chvilinka, a je pln vzlyků --; Jen já, pln žáru, zůstávám stát v stínu --; Dokud jsem mohl vzdorovat tvé zlobě... --; Ach, jak jsou šťastné, jak jsou veselé... --; Vole už z toho lopocení mám --; Pane, má pravdu staré přísloví --; Kdo mne to vleče mermomocí k tobě --; Jak je to možné, že už nejsem svůj?... --; Z kalichů kují helmice a dýky --; Oč menší trýzní byl by rychlý konec --; Jak najdu odvahu --; Sláva je hrobem náhrobních nápisů --; Den a noc spolu hovoří --; Vidím: jsem tvůj, a tak se volám zpět --; Ukrutné, hořké srdce bez soucitu --; Nadarmo duše zkouší sterý lék --; Kdo se zrodí, spěje k smrti... --; Co to je se mnou, co to zase chceš... --; Jsou to už léta, cos mě tisíckrát --; Sotva jsem vpustil ty zlé střely maní --; Prchejte, lidé, před tím požárem... --; Žiju jen pro hřích, pro své umírání --; Zde mi má láska jedním rázem vzala --; Ve mně je smrt a v tobě moje žití --; Pověz mi, Lásko, je ta, kterou vzývám --; Můj rozum nade mnou jen ruce spíná --; Pokud mé hrubé kladivo zde dává --; Když sebe světu, mně i sobě vzal --; Lásko, tvá krása není z této země --; Co po letech z ní bude jedenkrát --; Běda, ach běda, jak mě ošálily --; Kdyby se kdo směl zabít na zemi --; Kdo cválá v noci, ten se musí za dne --; I kdybys byla kámen nebo skála --; Žiji svou smrtí, a jak vidím sám --; Žiji-li ohněm, který mě tak pálí --; Kdyby tak touha, která povznáší tu --; A v téže chvíli, kdy se vám tu kořím --; Když jedna láska, jedno čisté vzplání --; Ty víš, že vím, že víš, můj drahý pane --; Kdybych byl věřil, že se přerodím --; Svede-li oheň, jejich vlastní syn --; Jedině ohněm tvární kovář znale --; To veliké a nové potěšení --; A pak ten obr, velký tak, že stěží --; Děkuju pěkně, přišlo vaše psaní --; Jestli se vskutku v očích srdce zračí --; Zbavena ohně, vykázána z něho --; Štkám, hořím, hynu, a tím, co mě drtí --; Kdyby se oheň, jenž vám z očí sálá --; Ze sladkých slz do bolestného smíchu --; Blažený duchu, který s láskou dáváš --; Vidím v tvé tváři, co se stěží dá --; Jako je skryt už v peru, kalamáři --; Srdce mi ještě svíral velký žal --; Chtěl bych chtít, pane, to, co nechci vlastně --; Vašimi zraky vidím sladký svit --; Teď jsem si mnohem dražší nenadále --; Abych tu mohl dál --; Kdykoli žhoucí plamen smyslů vzplane --; K jiným vždy soucitný, jen k sobě zlý --; Vraťte mým očím, potoky a řeky --; S tím masem z troudu, srdcem z čisté síry --; K čemu mám pláčem nebo stesky dál --; Ó noci, sladká, i když plná tmy --; V každém tom prázdném, uzavřeném tvaru --; Ten, který stvořil - a jen pouhou vůlí --; Říkám vám, kdož jste dali světu cele --; Co jistějšího, ach, co lepšího je --; Od prvních vzlyků po poslední vzdech --; Už je čas uniknout... --; Tak obratná a smělá je má paní --; Ta sladká, krásná paní --; Vstoupí-li vskutku duše vyšlá z těla --; Nejenom smrt, už pomyšlení na ni --; Pro duši jako moje --; I v této pozdní chvíli --; Zadívám-li se do minulých let --; Až nyní, starý, na konci svých sil --; Čím víc ten život mezi prsty fičí... --; Duše, jež věčně lije --; Jestliže tebe těší pláč a žaly --; Čím více prchají dny, jež mi zbyly --; Pokorně kloním šíji před zlým jhem --; A letím v myšlenkách --; Když plýtváš pohledy... --; Ach, řekni, Lásko, kdyby v srdci byla --; Ne, žádný mistr nikdy nevymyslí --; Tak jako v tvrdé, drsné skále čeká --; Tak jako kadlub čeká --; Lásko, ty vyháníš --; Abych byl, paní, méně nehodným --; Tak přešlapuji z nohy na nohu --; Za pravý vzor já pro své povolání --; Smrt vyhání tě, Lásko, z téhož místa --; Mé prudce žhoucí touze --; Ta velká krása, jež svým plamenem --; Jenom smrt vyrve z našich vzpomínek --; V divoké, kruté hře... --; Ani ta nejmenší z tvých starých ran --; Z náhrobních nápisů Cecchina Bracciho --; Mé oči, vy to víte --; Je pozdě, Lásko, zažíhat mě znova --; Jestliže mírný plamen prvních let --; To mluví muž, to mluví z ní sám bůh --; Jak jen je možné to, co každý ví --; Když pouhé umění --; Po řadě zkoušek, řadě dlouhých let --; Dává-li člověk svoje tahy maní --; Noc, kterou tady vidíš spát (G. Strozzi) --; Sladké je spát, sladší být z kamene --; Sestoupil z nebe a pak v lidském těle --; Říci ho cele, na to chybí síla --; Kdybych byl v mládí dbal těch plamenů --; Když se tak ke mně sklání --; Jsi-li bůh, Lásko má --; A zas mě nová krása --; Tak jak jsem, paní, nosil dlouhý čas --; Jsem tady zavřen, sám a truchlící --; Protože věk už smývá --; Hned žáru ohně a hned drsné zimě --; Léta jsem, Lásko, jenom tebou žil --; Vrať mi ty dny, kdy pranic nedrželo... --; Dej, ať Tě vidím vždy a v čemkoliv --; Z vysokých hor a z hloubi velkých strží --; Jestliže jste se kresbou nebo štetcem --; Kam mne to moc té krásné tváře vzpíná... --; S takovou dřinou, s takovými strastmi --; Zelená léta sotva někdy tuší --; Běh mého života už dospěl, žel --; Den co den, Pane, ode dávných dob --; Klam a mam světa, jak to vidím k stáru --; Shodil jsem těžké, nepotřebné břímě --; Naplněn hříchy, shrben tíhou let --; Jsa si jist smrtí, ne však její chvílí --; Kdybych ten cukr, mezka, voskovice --; I když vím, že se sejdem v nebi, pane --; Mé oči souží, nač se podívám --; A ničím jiným nevyvrátíš ve mně --; David prakem a já lukem; Michelangelo - život, dílo, doba / |
Lístek
Odkazy
Obsah v PDF
Prohlédněte si obsah v PDF.
| MARC |
|---|
| Náhledy |
|---|
  |