Oblomov

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Důležitý román ruské literatury, zesměšnující /ruskou/ společnost na přelomu 19. století. Román zbytečného člověka, i tak byl Oblomov hlavní hrdina Gončarova nejslavnějšího románu pojmenován. Poprvé byl román otištěn roku 1859 v časopise Otěčestvennyje zapiski. Dva roky před osvobozením rolníků /1857/ kdy veškerá literatura hlásala křížové tažení proti planému snivectví, setrvačnosti a zaostalosti, působil Oblomov "jako bomba" a nutně vyvolal "senzaci" a "otřes". Sám syžet románu je v podstatě velmi jednoduchý - točí se kolem toho, jak "jeden dobromyslný lenoch a flegmatik" ustavičně "jen polehává a pospává a jak ho nic, ani přátelství, ani láska nedokáže probudit a zvednout". Gončarovovi velmi pomohlo, že se ještě důsledněji než ve Všedním příběhu ubíral cestou básnicky účinného využívání výborně osvojených reálií a nesložitou životní anabázi titulního hrdiny prostoupil a obklopil spoustou nejrozmanitějších jakoby nepodstatných a podružných, ve skutečnosti však krajně nosných, dobově, sociálně, národně i situačně nezaměnitelných epizod, složek a podrobností. Před čtenářem se přes poměrnou nepočetnost figur a dějišť otevírá rozsáhlé panoramatické plátno, rozprostírá se živá a dynamicky, diferencovaně viděná kronika tehdejší ruské společnosti, přestože lenost a apatie jsou tu vlastně jedinou hnací silou děje. U nás můžeme Oblomova vidět v divadelním pojetí Dejvického divadla. Divadelní představení však uchystalo divákům nejedno překvapení a co teprve pro čtenáře Gončarova?