O humanismu

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Každá koncepce humanismu má základ v metafyzice či sama sebe činí základem metafyziky. Jakékoli určení bytnosti člověka je tudíž metafyzické. Veškeré tázání po "bytí" a pravdě bytí se musí provádět jako metafyzické. To, čím člověk je, znamená "bytnost" člověka, spočívá v ek-sistenci, která představuje jeho substanci. Jak se vztahuje bytí k ek-sistenci? Bytí samo se stává vztahem, pokud vztahuje ek-sistenci v její existenciální, to jest ekstatické bytnosti, k sobě a shromažďuje ji v sobě jako místo pravdy uprostřed jsoucna. Člověk není pouze živá bytost, jež ovládá řeč, neboť řeč přináší domov bytí. V tomto obydlí člověk ek-sistuje, pokud náleží pravdě bytí, kterou chrání. Bezdomovství spočívá v opuštěnosti bytí jsoucna, což způsobuje, že pravda bytí zůstává nemyšlena a člověk bere v úvahu pouze jsoucno. Bytí jakožto úděl, přinášející pravdu, zůstává skryto. Bezdomovství se stává světovým osudem, proto je nutno tento úděl myslet dějinně bytostným způsobem. Dějinně bytostnému myšlení se úděl člověka ukazuje tak, že směřuje k pravdě bytí. Slovo "humanismus" ztratilo svůj smysl, neboť jeho bytnost má metafyzickou povahu, jež setrvává v zapomenutosti bytí. Humanismu musí být navrácen dějinný smysl, což vyžaduje zakusit bytnost člověka prvotněji a zkoumat nakolik má podobu dějinného údělu. Heideggerovo pojetí humanismu se opírá o bytnost člověka coby bytostný charakter pravdy bytí - nezáleží již pouze na daném jedinci.