Narození a smrt v české lidové kultuře

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Lidová tradice obyčeje související s tzv. prvními a posledními věcmi obohatila nejenom přímými, ale i symbolickými významy, že se v nich zrodila nadgenerační výpověď o podobách naděje, víry i smutku ve vztahu k životu, jenž se má teprve naplnit či se již zcela naplnil. Lidové vrstvy českého národního společenství nechaly v obyčejích vyznít potřebu sounáležitosti při vyrovnávání se s tvrdostí životních podmínek, mezilidských vztahů i lidského údělu završeného smrtí. V těchto existenciálně mezních situacích života se konstituujícími prvky obyčejů staly archetypy, které byly spjaty s konstruktem domova (např. rodina, obec, farní společenství). Archetypy vyjadřovaly tradice, spojené s vědomím nezbytnosti solidarity a morální podpory v existenciálně přelomových situacích lidského bytí. Dané tradice však nemají své kořeny v náboženské soustavě křesťanství, ale především v pohanství. Etnologický pohled na interpretaci dvou mezních situací lidského života.