Náhlý vítr, který je ti svědkem

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

"Všechno je jen můj mizerný zrak a mizerný sluch" - tímto výrokem otevírá Roman Polách svůj básnický debut a jakoby jím zároveň naznačoval, jakým směrem se bude ubírat jeho poetika. Autorovy verše totiž v mnohém připomínají fotografický záběr, který je uchopený (ale i proclený) zmíněnými smyslovými orgány. Daří se mu tak dát téměř každé básni osobitý charakter, jenž se projevuje v okamžitém zhodnocení situace, načrtnuté v lehce zamlžených konturách. V těchto situacích Polách hledá a popisuje momenty, jež pro něho mají silný apel vnitřní naléhavosti a jež jsou ukotveny v jeho nitru a duši. Jsou to vlastně obrazy, v nichž se střídá neklid s lítostí, sen s realitou nebo i symbolické proměny větru, který "se kolem prohnal jako auťák", zničil deštník, "rozštěkal psy" a zároveň "je prudký jako tvoje láska" - nebo se stává i jediným svědkem náhlého, třebaže patrně dočasného uvědomění si vlastní samoty.