Můj Betlém

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

"Moje krajina / je světlá a útulná, / i v noci, / i za deště, / i za bolesti," vyznává se Ondřej Hník v jedné básni a i tímto způsobem naznačuje svůj vřelý vztah k místům, do nichž se neustále vrací. Pozorování tohoto důvěrně známého světa je pro autora příležitostí navázat tichý dialog s přírodou, která se hluboko vrývá do jeho vnitřních obrazů a stává se tak pro něho širokou, doslova Betlémskou zahradou. Hník si všímá i lidí, kteří se v tomto prostoru pohybují, jejich přirozeného způsobu existence a především jejich pout s územím, do něhož vrostli svými životy. Jednotlivé básně jsou psány na minaturním rozsahu se snahou o zakomponování co nejčistšího, lyricky tónovaného rýmu, který ještě více zdůrazňuje autorovo okouzlení jak tímto až sovovsky znějícím "tichým sadem", tak i blízkou a půvabnou bytostí, jež spolu s ním tyto pocity sdílí.