Moje oči musely vidět

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Ivan Diviš je považován za významného básníka a esejistu, jednoho z nejvýraznějších zjevů v české poezii druhé poloviny dvacátého století. Klíčová skladba "Moje oči musely vidět", dedikovaná památce disidenta Pavla Wonky, se nepochybně řadí k jeho vrcholným tvůrčím počinům. V přerývaných a drásavých vzlycích autor apokalyptickým jazykem popisuje dobovou realitu, vnímanou očima exulanta. I proto slovy naplněnými hněvem zachycuje zlo, jež jeho "oči musely vidět", prostor zoufalství a nesvobody, v němž mu bylo dáno žít. Divišova poezie je plná hořkosti a zklamání, je odsouzením světa, z něhož se postupně ztrácejí křesťanské tradice - naopak mu "vystoupily na rukou žíly, / oči vylezly z důlků, / podélně začala pukat omítka" a hrdlo uchvátily "ruce davového škrtiče". Ve znamení katastrofy a až biblicky hrůzných a zkázonosných zjevení vytvořil Ivan Diviš nejen podmanivé svědectví o krutosti času, ale i podobenství o nemocné společnosti, v níž "nelze dosáhnout štěstí" a kde je snad pro básníka jedinou jistotou fakt, že alespoň "existuje poezie", jež je absolutně nezničitelná."