Modus bibendi

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Hned od první básně lze v této sbírce zřetelně rozpoznat atmosféru Lukašenkova diktátorského režimu, který autora přinutil k emigraci a k hledání nového domova v cizí zemi. Současnou běloruskou situaci charakterizuje Ščur jako naprosté bezčasí, jako beznaděj, v níž vítr jedovatým pylem "zametá náměstí". V autorových verších "slunce mizí možná už navždy" a ve vzpomínkách ožívají kruté policejní zásahy i seznam jmen zatčených přátel. Šcur ale také sebeironicky komentuje své dnešní postavení v neznámé společnosti, vlastní názory i postoje a sám sebe označuje jako "zlatý hřeb v rakvi současné poezie". Není mu cizí ani jímavý a smutný tón, z něhož občas probleskne nostalgická lítost ztracenou vlastí a nemožností návratu. A snad i proto autor stále slyší "nezničitelný ohlas minského pokecu / v pražské ulici."