Mistr lopaty

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

"Síly srovnávat člověk sebere až po dvaceti třiceti letech", říká Šalamov v jedné z povídek třetího svazku povídkové ságy, v níž s nesmírnou syrovostí popisuje zážitky ze stalinských trestních táborů. Soubor uvozuje krátce popsaná situace, v níž se horečnatá mysl na nemocničním lůžku propadá do vzpomínek a minulých dějů. V následujících povídkách pak defilují tragické i krutě absurdní osudy trestanců kolymských lágrů, ale i vězňů ve vyšetřovacích celách či pacientů a personálu vězeňských nemocnic. Děj vzácně zabrousí i do života mimo táborové zdi, pro nějž je nicméně slovo "svoboda" sotva použitelné. Stručné, vypointované povídky střídají popisné pasáže, kde autor věcně a skoro nezúčastněně vyjmenovává fakta nelidských podmínek trestaneckého života. A jestli v prvních dvou svazcích (Kolymské povídky a Levý břeh) především vtáhl čtenáře do bezprostředního, syrového prožívání, v Mistrovi lopaty jde o vyprávění s odstupem, reflexi, která už má dost sil srovnávat a vynést i stručný soud, často v podobě temně lakonických vět - "Dnes umři ty, já až zítra.", "Lhostejnost ještě není podlost." Sbírku uzavírá Šalamovova esej O próze, v níž autor definuje zásady svého úsporného, dokumentárně strohého a maximálně prožitého stylu, jejž nazval "novou prózou".