Mé erbovní zvíře je strom

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Motivy Milana Ohniska se v této sbírce nezadržitelně sunou do pražské aglomerace, která postupně vytlačuje původní brněnskou. V básních ožívá atmosféra vltavských břehů, Vyšehradu a Řetězovky, potemnělá kavárenská zákoutí jsou konfrontována s prostředím žofínského ostrova a bezdomovci v parcích s prostorami řeznických podniků. Tady všude básník sbírá podněty, z nichž se líhnou drobné příběhy o stesku, vládnoucím v neuspokojivých vztazích, o lidské zabedněnosti a odměřenosti, o nedostatcích, které si člověk sice dokáže přiznat, méně se však pro ně trápí a tím pádem se od nich nemůže oprostit. To vše zaznamenává Ohnisko přirozeným básnickým jazykem, v němž je také skryt smysl pro detail a schopnost ve zkratce vylíčit nepokoje a neklid, vedoucí padesátilého básníka k tiše přicházejícímu časovému úseku, kdy se dopředu dere smutek, pomíjivost i podzimní deště.