Lidová kultura v raně novověké Evropě

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Autor v úvodu vysvětluje pojetí lidové kultury - jde o kulturu neoficiální, neelitní, kulturu "podřízených tříd". Zdůrazňuje, že v případě Evropy raného novověku se tyto ponížené třídy skládaly z množství sociálních skupin, z nichž nejvýznamnější byli řemeslníci a rolníci. V dalších kapitolách sleduje jednotu a rozmanitost lidové kultury (s variantami venkov, město) i náboženskou a regionální rozmanitost. Podstatná část knihy se zabývá strukturami lidové kultury, jejími formami, tradicemi, mýty a rituály - to vše i v souvislosti s projevy skrytého sociálního protestu. Pozoruhodná je kapitola, která popisuje změny v lidové kultuře a to zejména snahy vyšších vrstev společnosti o morální povznesení lidu i odpor, jak katolické, tak i reformačních církví k některým projevům lidové zábavy a pojetí náboženských slavností. Sleduje, jak do lidové kultury zasáhly sociální a hospodářské změny a rozšíření gramotnosti. Zvláštní důraz klade na rozvoj industrializace koncem 18. století, zejména pak na vznik železniční dopravy, která - podle autora - více než cokoliv jiného přispěla k integraci kultury roztříštěné na jednotlivé regiony. Doplněno poznámkami, velice obsáhlou výběrovou bibliografií a jmenným rejstříkem.