Lež romantismu a pravda románu

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Dílo francouzského esejisty a literárního teoretika vyšlo česky podruhé od roku 1968. Autor se pokouší prostřednictvím výkladů románů pěti velkých romanopisců - Cervantese, Flauberta, Stendhala, Prousta a Dostojevského - dokázat platnost ústřední myšlenky o zprostředkované touze, kterou považuje za klíč k pochopení románu. Člověk v moderní společnosti netouží "přímo", mezi toužící subjekt a mezi objekt touhy vstupuje třetí člen, prostředník. Autor mluví o dvou typech prostřednictví: vnější, kdy prostředník stojí mimo svět hrdiny a vnitřní, kdy prostředník je součástí románového světa literární postavy. Autorovy vývody, že románové příběhy od Cervantese k Proustovi opakují stále stejná schémata, která najdeme už u Danta, se zdají poněkud násilné, avšak význam práce spočívá v pokusu o vystižení stavu moderní společnosti, která ztratila svou transcendenci.