Konec vzpomínání

Závěrečnou část svých memoárů věnoval slavný psychiatr neveselým časům druhé světové války. I zde však uplatňuje svůj osobitý styl plný mírné, ale výstižné ironie, zdravě cynického a přesto laskavého humoru a někdy i humoru nechtěného - to když přežene svou jinak oprávněnou suverenitu a hovoří o všem a o všech z pozice člověka naprosto všeznalého, nebo když je nucen "obejít" některá fakta diplomatickým jazykem - vždyť kniha vznikala v časech nejhlubší normalizace. Škoda, že Vondráček nemohl psát otevřeněji a dotáhnout své vzpomínání i do poválečných let. Opět jsou těžištěm knihy lékaři, jejich osudy a zajímavé případy a ovšem i zde autor půvabně popisuje životní styl doby.

Hledat podobné knihy