Když jsem byl člověkem

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

"Spíše než jako autor se cítím být člověkem, který jen zapsal to, co zachytil ve vzduchu," skromně podotýká ke svým veršům autor, jehož poezie je neutuchajícím gejzírem filozofických, dravě podaných rozjímání, sahajících až k existenciálním rozměrům. Hlavní a nikoli jednoznačně kladnou postavou Obručovy poezie je člověk se svými komplikacemi a nesnadnými rozhodnutími, pohybující se navíc v nestabilním prostoru, kde ho ochromují různé překážky a obtíže. Člověk je základní a nosnou myšlenkou v této sbírce, se všemi svými sny a nedokonalostmi, vyskytující se v mnohdy neřešitelných situacích, zmatený virtuálními sítěmi, ale přesto toužící po poznání a vnímavě pozorující svět s otevřenýma očima a srdcem.