Jezero

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Syrově hutná poezie se rozprostírá v obou básníkových skladbách, psaná tu s pijáckou vitalitou, tu zase jako epitaf za intimní kapitolou. U Hradeckého ničí člověka chlast i láska, pulzující v divoce křepčícím reji v hlubinách i nad povrchem, v litanickém neučesaném zpěvu (až kvílení), v němž téměř všechno "je strašný". V první části se vynoří dramatický závěr v zamořené pustině, kde je místo města "naše jezero. Jedno z největších, jaký se zatím podařilo postavit", na jehož břehu stojí skupina "podivných nízkých budov". V té druhé vyústí letmé setkání léčeného alkoholika s bledou dívkou připomínající anděla v milostný dopis pro fiktivního adresáta, jenž je zároveň krutým pojmenováním doby "na hranicích rozumu" plné "duševní a hmotné bídy". Poezie bez příkras, o smyslu a absurdnosti života, o lásce k přeludu a nenávisti k realitě.