Jak pápěří

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Meditativní poloha básnířčiných veršů je stále ovlivněna tragickou událostí ze soukromého života, která neúprosně vstoupila do prostoru a času. Portréty několika dnů, které zahajují tuto sbírku, vymezují tísnivou a smutnou náladu, jež převládá v domě nebo v bytě, v němž se lyrický subjekt pohybuje. V těchto i dalších básních lze rozeznat existenciální úzkost, stravující bolest nebo intimní vzpomínku, jež se ovšem rozplynula a odlétla "jak pápěří". Zármutek, který v celkovém vyznění převažuje, je jen občas narušen letmým okamžikem víry či optimističtějším náznakem příštích epizod a dějů: "Je tu však touha / jež stoupá a rozvazuje svit po koutech a / vítr jenž přilehá / k skráni na pokraji snu"...