Jak jen teskná je noc

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

V textech Františka Lízny je zřetelně narýsována inspirace demlovskou poetikou, která však v autorově podání nabývá vlastní meditativní polohu, charakterizující jeho osobní prožitek hlubokého a intenzivního duchovního rázu. Lízna dokáže svébytným způsobem zpracovat myšlenku lidského osamocení a izolace, která však zároveň vytěsňuje i prostor pro rozjímání, v němž se sugestivním steskem zaznívají údery zvonu, prosby poutníků i povzdechy z bezesných a palčivých nocí. Ale i v těchto záběrech autor zdůrazňuje autor také nehynoucí lásku k Bohu, která je i přes všechnu vnitřní trýzeň pro něho základní hodnotou a jistotou. Skrz slzy a pláč, barvy podzimu a záchvěvy tmy dochází Lízna k přesvědčení, že i touto zdánlivě trnitou cestou může člověk dojít až na konec pomyslného tunelu, odkud "opět přichází tušené světlo nové naděje".