Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Proměna trestněprávní justice na přelomu 18. a 19.století zosobňovala více než pouhou reformu jedné oblasti právní teorie. Jedná se totiž o nástup nových tendencí i vzorců chování, které jsou charakteristické "trvalou neuzavřeností" a ihned likvidují vše, co je vnímáno jako zastaralé. Zde se zrodila hranice mezi tradiční společností zdůrazňující zvyklostní chování a racionální společností, jež vychází z hluboké vazby sociální normy s lidským rozumem. Došlo k formování nové koncepce člověka, která ovlivnila i podobu společenského vnímání a mocenských postihů zločinného jednání. Modernizace trestněprávního aparátu odstranila některé nelidské a společensky neužitečné formy trestu. Hlavní rys celého období však spočívá v dekriminalizaci řady skutků (např. sebevražda, některé náboženské a mravnostní delikty).