Hitler jako vojevůdce

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Několik let po zvolení kancléřem v r. 1933 se Adolf Hitler snažil neznepřátelit si vedení armády, pro své dalekosáhlé výbojné plány potřeboval nejen mohutně vyzbrojenou, ale hlavně věrnou a poslušnou armádu. Po r. 1937 a zvláště aférách v r. 1938 Hitler usiluje o větší kontrolu nad armádou. Vrcholné posty obsazují důstojníci zcela oddaní svému vůdci a myšlenkám národního socialismu. Došlo k hlubokému a rozhodujícímu přerozdělení moci. Adolf Hitler osobně převzal velení nad ozbrojenými silami, ale vlastní řízení armád a rozsáhlých operací nebylo ani zdaleka jeho nejsilnější stránkou. Byl příliš impulzivní a netrpělivý, přeceňoval své schopnosti. Zasahoval do plánování rozsáhlých válečných operací, na straně druhé chtěl rozhodovat i o taktických úkolech poměrně malých jednotek. K jeho zásadním chybám můžeme počítat směrnici ze srpna r. 1941, podle které nebyla prioritou Moskva, ale úrodná Ukrajina a její nerostné zdroje, přímo zapříčinil katastrofu Paulusovy 6. armády u Staligradu. Naopak k jasnozřivým zásahům můžeme počítat jeho nařízení z prosince r. 1941 neustupovat v bojích u Moskvy, jen díky tomu nedošlo k naprostému rozkladu německých armád. Autor sleduje vývoj poměrně komplikovaných a často velmi napjatých vztahů Adolfa Hitlera a nejvyššího armádního velení. Podrobně rozebírá různé operace na východní i západní frontě během 2. světové války a Hitlerův podíl na konečném výsledku. Všímá si i jeho charakterových vlastností, které zapříčinily nejhorší válku ve 20. století. Fotografie, mapky, seznam literatury.