Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Vývoj filozofického myšlení tohoto období se člení na dvě základní období. První zahrnuje dobu od poloviny patnáctého století po vznik Descartova učení (tzv. předbělohorská filozofie). Charakteristický pro toto období je rozmach nových myšlenkových proudů, jež jsou často velice kritické vůči scholastické filozofii. Druhá fáze zahrnuje období od Descarta až po Kantovo kritické období (tj. novověká filozofie.) V českých zemích se však novověká filozofie dále člení na baroko a období pronikání osvícenství. Pro filozofické myšlení mezi středověkem a novověkem je charakteristický přechod od scholastiky k racionalismu a empirismu. Filozofie tohoto období zahrnuje několik osobitých myslitelů, kteří se nesmazatelně vepsali do dějin českého (Jesenský, Magni, Hirnheim, Marci z Kronlandu) i evropského (Komenský, Caramuel z Lobkovic) duchovního kontextu. Hodnotná práce největšího českého odborníka na scholastickou a barokní filozofii v sobě spojuje biografické hledisko se systematickou interpretací. Jediným nedostatkem je neadekvátní zdůrazňování teologizujících koncepcí a nedocenění významu Caramuela z Lobkovic, jenž představuje myslitele vskutku evropského formátu, který předjímal moderní formální logiku a filozofii jazyka. Pc.