Ezechiel v kopřivách

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Pro Miloše Doležala se stalo inspirací působivé zjevení starozákonního proroka Ezechiela, v němž je Bohem zaveden do údolí vybělených kostí. Tento sugestivní obraz je pro básníka příležitostí, aby se znovu zamyslel nad zrůdnými činy totalitních režimů. Zatímco v biblickém podobenství šly lidské pozůstatky oživit, Doležal ví, že tato možnost dnes neexistuje. Přesto si je vědom toho, že je neustále zapotřebí zdůrazňovat historickou paměť a znovu připomínat události, po nichž zůstaly hekatomby nevinných obětí. A tak básník před sebou vidí jak ďáblickou louku s absurdními hroby, kde vedle sebe paradoxně leží vrazi a jejich oběti, tak i pece v koncentračních táborech, řeznické háky v berlínské věznici nebo popraviště v brněnských Kounicových kolejích: tady všude, ale i jinde jsou místa, kde mrtví žalují a podávají svědectví o obdobích zákeřností, nenávistí a nespravedlností. Do tohoto základního půdorysu, v němž je také zahrnuto téma zaplavených osad, zničených v rámci výstavby přehradních nádrží, však Doležal staví i kameny ze svých osobních "dějin". V téměř litanických promluvách komentuje prchavost bytí a existence, smutek dostavující se po odchodu přátel i žal a bolest, která přichází po matčině smrti.